*****Lucinka Janíková*****

KUBÍK V NOVÉM ROCE

Před svátky jsme si s Kubou domluvili další návštěvu. Kuba s mamkou přijeli 6.1.2009 a bylo veselo. Teta se chvástala, že Kubík už krásně sedí. Nakonec nás posadili vedle sebe a začali fotit jak zběsilí. Co bychom také od rodičů chtěli, že? Kuba měl nějaké hloupé řeči, tak jsem mu ukázala, co umím, aby si na mě dal pozor.

Pak si maminky předaly dárečky a povídaly si o svých šikovných dětech a my s Kubou jsme plánovali naše další lumpárny. Na chlapa není zase tak špatný. Asi si s ním budu rozumět, ale doufám, že ho Ti velcí nezkazí.

Když tak koukám na tuhle fotku, je nějaká divná. Sice s Kubou vážíme stejně, ale já jsem ve skutečnosti mnohem větší. Tady to taťka nějak blbě vyfotil. Budu mu muset nablinkat za tričko, až mě bude zase držet, aby si příště dal lepší pozor!

Když se maminky pořádně vypovídaly, byl čas, aby Kubík dostal pár lžiček své oblíbené mrkve s bramborem. Já ležela daleko, ale když jsem viděla taťkův výraz, asi to nebylo nic moc. Kuba to přežil a za odměnu dostal nějaké své oblíbené hračky a ležel si v mém kojícím polštáři jak paša. Však já mu to spočítám.

Po vydatném obědě, řádném nakojení a dlouhé procházce jsme doma opět blbli. Nejprve mi Kubík ukazoval k čemu slouží lžička, a tak jsem si to zkusila. Potom jsme měli souboj na pěsti. Prý se nám to jednou bude hodit, tak nevím! Byla ale sranda, nasmáli jsme se, až nás bříška bolela. 

A nakonec hezkého dne přišlo focení s maminkama. Ty se námi všude chlubí, tak si neodpustily, aby nás neměly na klíně. Blýskalo to kolem nás jako kolem filmových hvězd.

Kubíkovi jsem ještě dovolila si chvíli pohrát s mým novým válcem na lezení. Pak rychle obléknout naše slušivé zimní oblečení a hurá na cestu domů.  

Zase příště ahoj!