KUBÍKOVY DALŠÍ NÁVŠTĚVY
Dne 17.10.2008 za mnou přijel na návštěvu můj "ženich". Když jsme byl
i my za ním, vůbec 
si mě nevšímal, tak jsem se rozhodla, že mu to oplatím. Už když si maminky povídaly, dělala jsem, že tam Kuba vůbec není. 
Pro mě byly důležitější rybičky a ne nějaký kluk.
Maminka si myslela, že když si Kubu vezme na ruce, že třeba začnu žárlit, ale to měli 
oba smůlu. Já jsem si spokojeně velebila v náručí tety a nějaký Kuba mě vůbec nezajímal.
Nakonec si nás maminky konečně vyměnily a každá měla své mimčo. Tatínek nás tak všechny vyfotil, aby teta neodjela náhodou se mnou a mamče s taťkou doma nezůstal Kubík. A hurá zase na zem.
Rozprostřeli nám deky a uložili nás vedle sebe, ale ani upozorněním, že Kubík je vedle mě, mne nedonutili se s ním bavit. Ať si to užije, u nich doma si mě taky nevšímal. A co teprve, když 
nás seznamovali násilně tváří v tvář. Se snad zbláznili. Jsem řekla, že s ním mluvit nebudu, tak s
ním mluvit nebudu! Nakonec mi nezbylo než ho teda vzít na milost a vydržet se s ním vyfotit, ale koukat na něj teda nebudu. Možná příště.
Když pak přijeli za pár dní na návštěvu znovu, už jsem byla hodnější a
dokonce jsem Kubíkovi půjčila i svou postýlku i s hračkami, ale koukat na něj stejně ještě nebudu. Jsem hrdá holka, takže ať mě trošku dobývá, přece mu to tak neusnadním.
