KLUČIČÍ NÁVŠTĚVY
Tak jsme jednoho dne opět jeli na návštěvu za Kubíkem. Už spolu trošku začínáme komunikovat. Řekla jsem si, že to prostě 
nějak přežiju a už nechám trucování. Přece jen je to kluk, co se narodil ve stejný den jako já, tak bychom mohli být kamarádi. 
Položili nás vedle sebe a pořád kolem nás tančili s foťáky, takže jsme s Kubou neměli ani chvilku sami pro sebe. Naštěstí nás pak otočili čely k sobě a my si konečně mohli říct, co jsme chtěli. Oni tomu stejně nerozuměli!
Ale my jo. Dohodli jsme se, že se zase navštvíme.
A tak se i stalo! Tentokrát přijel Kuba za mnou a vzal sebou i mamču! Měl ji 
ale nechat doma, protože se kolem nás pořád točila a nenechala 
nás ani chvilku samotné. No a pak mi ho cpala přímo před obličej. Nevím, co nacvičovala, asi trénovala svaly na rukou. Nás všech. Tak jsme se chvíli přetahovali a pak už nevím. Mamka přestala fotit a kdo ví, co bylo dál!
A pak jednoho dne přijela kamarádka mojí maminky s celou rodinou. A 
zase kluk. Sice tenhle už je o něco větší než já, ale stejně je to ještě mimino. Ale jak já mu záviděla, že už může chodit. 
Pořád někde běhal, koukal na mě shora, a to se mi vůbec nelíbilo. Naštěstí mám šikovnou maminku a ta, když viděla, 
že mi to vadí, vzala mě do náruče a já byla konečně výš než on! To byl teda panečku pohled! Byl prťavý jako mraveneček.
A on, když viděl, že jsem větší, začal si hrát s tatínkem na honěnou kolem stolu. Prý kdo shodí ze stolu víc věcí.
