VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ
V sobotu 11.10.2008 jsem se odpoledne stala občánkem tohoto města. Byla to velká sláva. Všichni se oblékli svátečně a sešli se před obřadní síní. Chválili mamince i tatínkovi, jak jsem šikovná a krásná.
Pořád si mě prohlíželi a fotili se se mnou. Přišla babička s dědečkem z Místku, dědeček a strejda Lukáš z Ostravy, prababička s pradědečkem z Ostravy a prababička z Těškovic.
A pak už se šlo na věc. 
Postupně s námi maminky vstupovaly do
veliké místnosti, posadily se s námi do pohodlných křesel a čekaly, až přijdou tatínci a ostatní. Všichni jsme si vyslechli krásnou a dlouhou řeč paní radní, a pak jeden po druhém se šli rodiče 
podepsat 
do pamětní knihy. Já dostala velkou plyšovou berušku.
Než se postupně podepsali všichni rodiče těch mnoha kamarádů a kamarádek, 
bylo nás tam totiž hodně, začetl se tatínek do knížky, kterou jsem společně s beruškou dostala, 
a ja usnula únavou. To víte, ten hluk a všechen ruch kolem mě unavil a v teple maminčina náručí se tak krásně spí.
Mezitím vzadu
vše sledovali prarodiče a praprarodiče a čekali, až bude konec. Až mě budou moci zase okoukávat a chválit. Na závěr všeho se se všemi paní radní ještě 
rozloučila a šlo se domů. Tatínek objednal fotografie a video od pánů, kteří tam pořád běhali a já musela vstávat:-)
Venku jsme se pak ještě všichni společně vyfotili na památku mého slavného dne a mohlo se jet zase domů. Spokojeně jsem se z autosedačky rozhlížela a sledovala, co se kolem děje. A tak skončil můj slavný den, kdy jsem se stala občanem.
