*****Lucinka Janíková*****

FOTKY Z ATELIÉRU

Dne 8.11.2008 jsme vstávali ráno nějak divně brzy. Většinou taťka o víkendu, když zrovna nejde do práce, spí až skoro do oběda, ale toho dne vstával už v osm. Mně to problémy nedělá, protože já vstávám zásadně už ve dvě ráno, a pak se budím co hodinu, ale u něj mne to překvapilo. Ale co by neudělal pro svou milovanou dcerku.

Tak jsme vyrazili našim velkým autíčkem a jeli jsme do města, které pro mě bylo zcela nové. Chvilku jsme bloudili, abychom nakonec našli ten správný dům, kde už nás čekala usměvavá paní s foťákem. Bylo moc zábavné, nechat se různě natáčet a fotit z různých úhlů. Dokonce mě i svlékli a já mám své první akty, tak snad se mi to někdy nepromítne negativně v mé budoucí kariéře.

 Focení byla velká legrace, hlavně když jsem taťku pokakala. Paní fotografka pořád dokola opakovala, že teď příjde čurání, protože všechny děti, když je svléknou, se dříve či později počůrají, tak jsem si řekla, že já přece nebudu jako ostatní děti. Tak jsem nečůrala.

Maminka mi na focení vzala dokonce i mou oblíbenou hrošici, na kterou chtěli, abych se podívala. Celou dobu jsem byla hodná a dělala, co si vymysleli, ale aby to bylo zajímavé, tak jsme to zpestřila trochou toho křiku. Přece nejsem mrkací panenka. Nakonec jsem ale přece jen zapózovala, jak si přáli a za to mi dovolili se zase rozvalit na záda a hrát si s ručičkami. Mou oblíbenou zábavu.

 A když se blíží ty Vánoce, nezapomněla paní fotografka ani na fotky s vánoční tématikou, takže mi na hlavu dali něco jako červenou čepici a nechali mi jen červené botičky a šlo se na věc. Já si samozřejmě nezapomněla papat ručičky, což je teď pro mě ta nejzábavnější hra.

A poslední foto na závěr a hurá domů. Taky už jsem toho měla plné zoubky, které ještě nemám. A tak před poslední sérií fotek jsem ztropila trošku větší křik, dostala jsem trošku mlíčka, a tak jsem milostivě svolila ještě na pár fotek, ale všeho moc škodí. Takže v nejlepším se má přestat, a proto další umělecká fota Lucinky zase příště. Papapapapapapapapapa